Po počáteční nejistotě ohledně možnosti uspořádat náš sraz opět v prostoru autokempu v Držkové se nakonec všechno vyjasnilo.
Jako každoročně jsme se sjížděli v kempu již od čtvrtka. To byla také chvíle, kdy jsme uváděli do chodu nový kousek, který budeme mít v klubu. Je to celohliníkový Land Rover, který brázdí světové silnice i terén čtyři desítky let. K večeru se nám podařilo motor spustit a Karel, šťasný to majitel, nás hned vozil jako na kolotoči. Zbývá sundat tu modrou barvu a nastříkat auto nějakým lepším odstínem. Přejeme Karlovi hodně zdaru.
V pátek ráno jsme vyrazili na kontrolu tratě. Zastavili jsme se u studánky a vyzkoušeli jaké to je, pít čistou vodu. Byla bezvadná. Sjeli jsme úvozem a byli jsme zpět v kempu. V 6 hodin večer jsme se vydali v koloně na svatý Hostýn, kde bylo hodinové volno na prohlídku. ( Víte, že to je nejvýše položené poutní místo v ČR ? )
V sobotu ráno se opět dost lidí sešlo na rozcvičce. Po rozpravě v půl deváté následoval start prvního vozidla v devět hodin. Délka soutěže byla 44,5 km a v jejím průběhu fasovali řidiči a spolujezdci výborný guláš (děkujeme sponzorovi). Celou dobu jsem se po trati soutěže pohyboval ale foťák jsem zapomněl v kempu, takže žádné fotky z tratě nemám. Jenom z dojezdu do cíle a z odpoledního poklidu.
V Držkové byly jenom
dva Kaďouři, tak jsem je postavil vedle sebe a vyfotil. Odpoledne probíhaly
nejrůznější dětské soutěže, které se potom zvrhly
přeměnily v soutěže pro dospělé. Já jsem v přilehlé chatce počítal výsledky,
což bylo velmi těžké, protože dospělácké soutěže byly doprovázeny hurónským
řevem silným smíchem. V sedm hodin večer byly vyhlášeny
výsledky a předány ceny. Úspěch odpoledních soutěží byl takový, že se
mnozí účastníci (snad vítězové) dočkali i vlastních cen.
Jak dokazují i spáči, bylo opět nádherně a teplo i v noci.
Řekl bych, že skutečnost, že areál kempu u Držkové má nového, snad stálého vlastníka, se projevila pozitivně a doufám, že i v dalších letech tady najdeme útočiště.
Text a foto © 2002 Vladimír Chlopčík