Letos jsme pořádali náš sraz opět na louce u obce Rudimov poblíž Slavičína. Necelých sedm desítek vozidel se na louku pohodlně vešlo i s občerstvením a kapelou. Během letošního propršeného srpna byl jede krásný víkend. A to jsme zrovna měli sraz! V pátek večer jsme se zúčastnili na slavičínském hřbitově, za přítomnosti představitelů města, kladení věnců ke hrobům amerických letců, kteří v okolí zahynuli během letecké bitvy nad Bílými Karpaty. Potom jsme přejeli v koloně do kasáren u Slavičína. Tady jsme se při krátkém proslovu pana starosty dozvěděli, že po několika letech vyjednávání už areál patří městu Slavičín. Je pravděpodobné, že příští sraz bude zde. Opět společně v koloně jsme se přesunuli do nedaleké obce Šanov, kde je soukromé letecké letecké muzeum, které je věnováno zmiňované bitvě. Majitel muzea neustále pátrá v místech dopadů letadel a stále rozšiřuje svoji sbírku.
V sobotu ráno byla v 7 hodin tradiční rozcvička, která ale měla letos velmi slabou účast. Po snídani a rozpravě se postupně jednotlivá vozidla přesouvala do Slavičína na náměstí, kde byl start soutěže. Startér pouštěl jednotlivá vozidla na trať soutěže ve dvouminutových intervalech. Po celou dobu, kdy probíhal start na náměstí vyhrávala kapela Jazzub ze Zlína.
Trať měla délku mírně přes 40 km a byla rozdělena do čtyř etap. Letošní trať byla spíše hodně lehká, ale většinou se lidem líbila. Přesto bych byl rád, kdyby se nám v příštích letech podařilo omezit úseky po asfaltových silnicích. Na trase soutěže byly připraveny i čtyři průjezdní kontroly v nichž posádky plnily různé úkoly. K žádným závažným poruchám na vozidlech nedošlo, všichni dojeli šťastně do cíle.
V touze po zajímavých záběrech riskovali kameramani i své krásné, lesklé, digitální kamery.
Po několika letech k nám na sraz dorazil i jeden obojživelný KdF-166, tak jsem Vám ho vyfotil ze všech stran.
Odpoledne probíhaly již známé soutěže pro děti. Samozřejmě ani rodiče nepřišli zkrátka, soutěžilo se v natahování dlouhého svazku gumy přivázaného k autu. Tato soutěž ale, bohužel, netrvala příliš dlouho. Gumový svazek byl nějaký poslabší a poměrně brzo se přetrhnul. Druhou soutěží bylo přecházení ocelového lana, které bylo natažené mezi dvěma auty. V 19 hodin jsme spokojeným vítězům předali poháry a ceny a potom už se slavilo a tančilo na mírně šikmé louce za tradičního doprovodu country skupiny Pěšáci.
V neděli jsme se rozloučili s kamarády, uklidili
Fuj Fujky Toj-Tojky, sbalili stany a spokojení, že sraz proběhl v pořádku, jsme se rozjeli domů.
Text a foto © Vladimír Chlopčík 2006